Těšnov

Tato ves není typickou vesnicí, co do rozložení. Podle Zábrdky, sice stojí pár domů, ale pole se nacházejí převážně na náhorní planině mezi údolím Čertova potoka a Zábrdky k Náhlovu. Tak větší usedlosti, krom Kaplanových, se nacházejí nahoře. Do vzniku První republiky se neřešila národnost. Na rodných i křestních listech se vypisovala jen víra. V tomto kraji, jako v celém Zemském ráji se mluvilo němčinou i češtinou. Úřední dokumenty se psaly dvojjazyčně. Děti z Těšnova chodili do škol v Cetenově ,Olšině, Hlavici a Náhlově. Žili zde rodiny české, německé i smíšené. Větší děti chodili na takzvané handly. České děti do německých rodin a obráceně, kvůli vylepšení jazyka. Žádných rozbrojů nebylo, když tak kvůli ženským. A to je lidské. Když byl kraj na základě dohody velmocí začleněn do Sudet, většina českých rodin neutekla do vnitrozemí. Na základě dohody mezi Československou republikou a Říší, mohli optovat k československé státní příslušnosti a zůstat ve svých domovech. Moji prarodiče žili ve Smržově a také optovali k ČSR.

Děda říkal, že měli obavy z budoucnosti, ale nic se jim nestalo. Některé rodiny se nechali oblbnout a optovali k německé říši. Později mohli jen litovat, protože jejich otcové a synové museli narukovat do války a po skončení války byli rodiny odsunuty do Německa. Což se stalo i několika rodinám při Zábrdce. Po r. 1947  Těšnov nebyl zahrnut do voj.prostoru, protože katastrálně patřil a patří  k Cetenovu.

Začnu opět pitnou vodou. Tato ves měla několik zdrojů pitné vody. Některé usedlosti měli studny, některé chodili pro vodu do studánek. Ve vsi se dohodli a v r.1929 vybudovali obecní vodovod. Vodní plunžrovou pumpu pohání dodnes Zábrdka a tlačí vodu do sedmdesátimetrové výše do vodojemu.

Vodárnička je zapuštěná v zemi, toto je stavba nad schody.

Kolo v provozu.

Plunžrová pumpa. Původně byly dvě, na každé straně kola jedna.

Pramenná jímka (Vitákova studánka), v popředí obecní pumpa.

Jízek, který nadržuje vodu do náhonu.

Vodojem.

Plánek celé stavby vodovodu.

A nyní o vsi. Budu vděčný za každou informaci, či zajímavost, která se váže k obci. Jména obyvatel mám podle soupisu občanů z r.1925

Č.p. 1 Samota na ostrohu nad údolím, nad Panskou stodolou. Když ještě neexistovala čísla popisná, říkalo jí Pacltovská chalupa. Dnes již existuje jen jako zbořeniště. Říkalo se zde na Bíglbergu, podle majitele domu. Bydlel zde i Franz Kirschner. Stodola se takřka opírala o čedičovou žílu Čertovy zdi.   Na dvoře měli  studnu.

7. ledna 1699 koupil při gruntovním soudě tato poustka Hans Patzelt.

V roce 1860 zde bydlel Petr Biegel - chalupník s manželkou Marií, roz. Hörnovou. Měli tři dcery Marii, Kristinu a Rosalii.

Více se rozepisovat nebudu. Setkal jsem se totiž s  "nenažraným".

Č.p.2. Dnes neexistuje, pouze zbytky základů zle vypozorovat. Bydlela zde vdova Katharina Troubková.

Č.p.3 Tento dům mi dal hodně starostí. Dnes neexistuje, pouze zbytek sklepa.

Pro vodu chodili do lesa nad cestu na  Končiny. Zde je studánka. Dnes bez vody.

Dozvěděl jsem se, že zde bydlel truhlář, řezbář. Opravoval sochy i v kostele v Hlavici. Dohledal jsem jeho sošku sv. Antonína.

Nebo panenku, kterou dostala jedna jeho sousedka, co by holčička.

Až jsem potkal pamětnici, která mi řekla: jmenoval se Josef Domalík, protože jsem mu nosila, jako starému dědovi, obědy. Tehdy byl takový zvyk, pokud byl starý člověk příslušný obci (měl domovský list), tak mu obec zajišťovala péči (jedno teplé jídlo denně).

Č.p. 4 Jediný dům, který stál uprostřed  údolí. Dnes z něj stojí pouze  stodola.

Bydlel zde Anton Hörbe s rodinou.

Č.p. 5 Velká usedlost nad silnicí. Bydlel zde Josef Kaplan s rodinou. Původně vedla cesta nad statkem. Později vybudovaná silnice na Olšinu již byla pod statkem. Po válce zbořeniště. Nyní novostavba dobře usazená v terénu. Neruší poklidné údolí.

Projekt a stavební povolení na přestavbu obytné části z 27.února 1945.

Dříve zde bydleli Beerovi . Děda hodně včelařil.

Anna Kaplanová s maminkou.

Č.p. 6  Podle soupisu zde bydlel r. 1926 Wenzel Heilek. Dnes neexistuje, zůstaly po něm jen sklepy.

Bydlel zde také flašinetář, přezdívkou Kodlik. Měl postiženou dceru, chodila žebrotou.

Č.p. 7 Dům stál nad skálou, bydlel zde Ferdinand Tvrzník s rodinou. V r.1969 zbořeniště opraveno, dům se užívá se dodnes.

Stav v r. 1969

Č.p. 8 Dům stál při cestě nad Tvrzníkem. Bydlel zde Franz Horáček. Dlouhé roky zde bydlel rod Hozáků. Zbořeniště bylo přestavěno k rekreaci.

Č.p. 9  Statek který nebyl nikdy opuštěn. Bydlela zde rodina Antona Weisera.

Pan Weiser s kočárem. První zde zavedl silážní jámy na kukuřici.

Řezník Jaroš z Vystrkova s majitelem prasete. Za chvilku poteče krev. Z prasete.

Pan Weiser na vojně.

Hádanka, kdo dřel na vojně jako kůň ? Odpověď, kůň to nebyl.

Kůň neměl šanci ve stání pustit tekutinu na zem. V opačném případě šla služba do basy.

Č.p.10 Statek který přečkal i nejhorší doby. Poslední sedlák Jiránek. V R. 1925 zde bydlel Ladislav Holaj.

Novější foto, na stodůlce ještě došky.

Nyní je zde koňská farma.

Č.p. 11  Zde byl také velký statek. Zde bydleli Beránkovi. Nyní je  zbořeniště koupeno a vypadá to na novostavbu.

Zbytky z chlévů.

Pohled do studny.

Č.p.12 Statek na konci planiny. Bydlel zde Josef Beer s rodinou. Statek měl studnu.Hospodář postavil hospodu na Pince u silnice.

I toto se mohlo stát. Pokuta 3000 Kčs za nesplnění dodávek.

Č.p. 13 Malý domek o samotě za lesem. Bydlel zde Wenzel Třešňák s rodinou. Vodu brali ze studánky.

Později měl tuto chalupu na rekreaci p.Matějka. Opravil ji tak, že stěny zhotovil z beden od munice. Přes ně natloukl nesámovaná prkna. Z dálky to nebylo vidět. Nebyl zde zavedený el. proud. Pan Matějka měl stabilák motor, podobný jako ve filmu Na samotě u lesa. Později vlastnil elektrocentrálu.

Č.p. 14 Zde bydlel Emil Rejsek s rodinou..

Později tady bydlel Franta Horna s rodinou.

Dnes spáleniště. Tady nebyla voda, chodili pro ní dolu k Zábrdce, kde vyvěrá pramen v blízkosti Hörbového sklepa. Nebo brali vodu ve zbořenisti u Paděrů, kde byl funkční těšnovský vodovod.

Č.p.15 Tady bydlela Emilie Jarošová. Později Klimešovi. Vodu měli z vodovodu. Na snímku p. Bobek(z č.p.10) rozváží s volky hnůj. Vpravo je vidět část domu č.p.15. Vlevo je  část domu Paděrových a v pozadí hospodářství Holajových.

Policejní  přihláška.

Výpis z cetenovské čelednice.

Pokračování. Václav Klimeš se narodil ve Vídni.

Nyní chata. Tady vznikla písnička od skupiny Buty.

Jednou ráno, přišel vítr a vzal střechu.

Ale dopadlo to dobře,chata stojí.

Č.p. 16 Obýval Josef Mráz, později Paděrovi. Nyní zbořeniště. Vodu měli z vodovodu.

Č.p. 17 Trochu historie. Roku 1791 koupil kus pole od Jana Donáta jeho bratr Franz Donát a postavil domek č.p. 17

Pozdější majitelé :1828  Wenzel Donát, synF.D. 1843 Josef Biegel. 1848 Josef Bretschneider.  V roce 1921 přišel František Holaj.

Policejní přihláška Františka Holaje.

Policejní přihláška Josefa Holaje

Zatím jediné foto usedlosti.

Poslední Holajovi.

Sousedi Holajových, rodina Ládi Horny.

Potvrzení o povoznictví  pro firmu Zeměvrtný průzkum a sondy Praha  na stavbě Dolánky. Na základě tohoto měl p. Holaj nárok na poukaz na krmivo.

Vodu měli ze studánky.

Později si postavili trkač. Dnes již není.

Č.p. 18 Záhadný dům. Bydlel tam Franz Kešner. Dům postavil Bergman, který se přiženil k Vitákom, ale nemohu určit polohu tohoto domu. Už jsem to zjistil. Později zde bydleli Hörbovi. Svatební foto.

Plakát na zdůvodnění Velké války. Již tehdy se oblboval lid. Přes válku k vítězství, ke spokojenému míru.

Č.p. 19 Nenalezl jsem.

Č.p. 20  Dům stál nad Hornovými. Žil zde Franz Horák. Cesta nad Horákovými byla na pískovcové skále. Při východu slunce a za rosy se zlatě třpytila. Říkalo se tu na zlatých kamenech. Dnes je tu asfalt.

Č.p. 21 Dům , původně stodola, byl prodloužen v r. 1929. Bydleli zde Bartošovi. Úředníci poučte se. Toto byl projekt s povolením.

K povolení stačil podpis starosty.

Č.p. 22  Hostinec Na pince. V roce 1886 tento dům postavil Florian Beer z Těšnova č.p.9 a učinil hospodou. První pachtýř byl František Jíra. Druhý pachtýř Jan Šámal.

Poté nový hospodář byl Václav Kolomazník, Jan Ferkl, Florian Beránek, bratr Josef Beránek, Karl Mitterbyl poslední nájemce do roku 1945.

Na konci roku 1945 majitel  Václav Moc.

Č.p. 23 V r. 1900 zde bydlí František Havelka, zámečník, syn Fr. Havelky z Těšnova 8. Nemohu lokalizovat.

Č.p. 24  Jediný zápis, nar. Wenceslaus, jeho otec Wenzl Bartosch. Nemohu lokalizovat.

Č.p. 25  Josef a Marie Hozákovi, domkář a kamenář. Nemohu lokalizovat.

Tento dům v Těšnově je rarita . Postavil jej v r.1724 Jakub Viták. V r.1734 už seděl na svým (bez dluhů). Katastrem patřil k Hlavici a po zavedení číslování domů v r. 1770 dostal číslo Hlavice 1. Později připadl dům s pozemky ke katastru Vápno a dostal č.p. 65. Až donedávna dům obýval rod Vitáků. Poslední Anežka Vitáková se provdala za Jaroslava Prokopa. Nyní rekreačka.

Nyní obráceně, znám místo, neznám číslo.

Holasova kovárna.

Zde žili košikáři.

O domě u tohoto sklepa nemohu získat žádné info. Říkalo se zde na kovárně.

Zde byl kdysi také domek, je zde také kovárna s komínem ve skále.

Toto je lístek z Těšnova, vlevo údajně skaláci(lidé co bydleli ve skále) z první hospody na Pince. Nevím číslo popisné. Vpravo pozdější hospoda na Pince.

Současnost.

Základy domu bývalé hospody vydržely netknuté do 21. století. Drzost některých konkrétních lidí je nebetyčná. Když se probudí, měli by si říkat, krást se nemá, možná si i nafackovat. Když to má ale někdo pod kůží. Základy jsou již  "načaté".

Zajímavosti v okolí Těšnova.

Taras zabraňující sesuvu půdy ze skal.

Obydlí pralidí.

Nádherný meandr Zábrdky.

Zde byl svatý obrázek, zatím blíže nevím.

Tento hrob byl také poničen. V rámci možností jsem jej opravil a na svátek Památky zesnulých dávám kytičku. Ať schromne, kdo znesvětí toto místo. Neprosím o příspěvek na údržbu.

Torzo portrétu manželky.

Kdo to na nás čučí ?

Byli zde i Aztékové, moudrá sova.

Existují zde i patrové sklepy.

Pár monogramů, či nápisů.

Když byla nuda při sušení ovoce.

Další později.