Nový Mlýn

Symbol starých časů, krásná dřevěná řemenice.

V r. 1843

Malá osada v údolí mezi Vápnem a Kostřicí, čítala šest domů. Nyní má pouze tři. Osada patřila k Proseči.

 Nad lesy jsou vidět střechy seníku a ovčínů na Kostři.

Původně stál dům otočený o devadesát stupňů. Za ním je vidět původní cesta údolím do Kozmic, Pytlíkova či na Proseč.

Růtuv mlýn, nikoliv Nový, s hospodářskými budovami.

Příběh  mlýna:

Klapával jsem si tu již hodně dávno. Na katastru z r. 1843 jsem měl dvě budovy a dvě kola. Jedno pohánělo mlýn a druhé horizontální jednolistový dřevěný katr.

Majitel se jmenoval J. Lóde a pak snad Josef Riedl. Byl jsem hodně dřevěný a tak se stalo, že jsem částečně vyhořel. Koupil mne pan Josef Růta v  r.1895. Znova mne postavil a instaloval turbínu. První v širokém okolí. Pilu mi již neobnovil. Vody bylo dost a tak jsem spokojeně mlel. Na konci třicátých let jsem se ocitl v Německu, přestože jsem se nehnul z místa. Lidé se zbláznili. Pan mlynář zařídil, abych zůstal v Čechách i když v protektorátu. Ale pak to bylo stejně jedno. Všude okolo mne  dupaly okupantské boty. Po válce se mi blýskalo na lepší časy. To již mlel vnuk Josefa Růty, Zdeněk. Zábrdka se činila. V květnu 1950 jsem musel domlet a můj mlynář zůstal nezaměstnaný. Nakonec sehnal práci v Praze v Pragomlýnech na Pankráci. Ne v base. U mne nastalo ticho, ale i zle. Slušní kolemjdoucí si mne prohlédli a šli dále, ale byl i takový z blízké vesnice, který za pomoci "déťáku" ze mne vytrhl mlecí stolici a vše železné, aby zbohatl. Určitě ne duševně. A zase kolem dupali okupanti . Tentokrát z východu. A tak se ze mne stala ruina.

Až lidé z Bižuterie Jablonec dostali nápad. Koupili mne, že ze mne bude rekreační zařízení. Hurá!  Zase bude živo. Začal se navážet stavební materiál. Dokonce chatky. Vybagrovaly se dva rybníčky pod kostřickým pramenem.

Čili měli stále čistou, nezkalenou vodu. A do toho zase podraz. Okupantům nestačilo území po čs. armádě. Chtěli víc. A tak přišla stavební uzávěra podél Zábrdky. Zůstal jsem zase sám. Chatky se odvezly, stavební materiál se rozkradl. Je to k nevíře, jak někteří lidé jsou nenažraní.   A zase bylo ticho. Až se našel jeden nadšenec a koupil mne. Dal mne do pucu. Ze začátku jsem teda trpěl od zlodějů. Teď již je klid. Ještě doufám, že třeba nenechá Zábrku jen tak zbůhdarma kolem lenivě protéci. Energie má dost. Třeba budu jednou aspoň trochu vyrábět el. proud. Nový majitel se dobře stará nejen o mne, ale i o okolí. Seče, orá, seje a sklízí. Je zde opět život a to je dobře.

Na fotu oba domy Kunových, vlevo dole část Nedvědových.

Pohled od Vápna, v popředí tři domy patřící k Vápnu.

Cesta k Vápnu.

Cesta ke Staré Kostři a k Zourovu. Vlevo dole místo pole nyní dva rybníčky.

Sklepy na levém břehu pod mlýnem patřily ke statku Bergmanových z Vápna. Novomlýnští si je pronajímali. Hlavně ze mlýna.

Sklepy byly docela rozlehlé.