Zábelec

Pohled od Palohlav, zleva hoření Burešovo, dolení Burešovo, za nimi Böthovo.

Osada, která nemá dlouhou, ale velice zajímavou historii. Patřila pod obec Palohlavy. Na mapě z r. 1843 ještě nezastavěné pozemky - pole a louky.

Později zde stálo pět domů: č.p.56, 57, 58, 59, 64. Poblíž byly samoty Krba, Špalenec, U Kučerů. O nich blíže v Samotách.

Osídlení vždy vznikalo poblíž zdroje pitné vody. Zábelec vznikl trochu jinak. Rozrostlé rodiny v Palohlavech potřebovaly nové prostory. A tak si vybraly pozemky na Zábelci. Bylo zde postaveno pět domů. Voda zde nebyla. Tak si postavili vodovod. Údajně nic z toho dnes neexistuje, kromě vodojemu nad osadou. Ten jsem nalezl bez problému. Je rozbořen, ale je zřetelný, viz foto.

V návrhu na zápis do vodní knihy je popis vodovodu.

Vzpomněl jsem si, že v 70. letech jsem kácel stromy pod Zábelcem a málem jsem spadl do nezakryté šachty. Bohužel les je vytěžený, paseka zarostlá ostružiním, šachtu jsem nenašel. Zklamán odcházím. Ale hledačské štěstí mne neopouští. Nacházím pramennou jímku.

Je v perfektním stavu, ale bez vody.

Vodárna u Zourova (oficiálně označovaná Dolánky) udělala ve spodních vodách své. Trubka od sacího koše mi určila směr, kterým mám hledat zbytky vodárny. Nemám však představu, jak stavba vypadala. Tak brouzdám v kopřivách a ostružiní, čvachtám v kalužích v místech, kde kdysi bylo slyšet brousky obtahující kosy. Dnes, v době traktorkos a sekaček, se tyto pozemky již neobdělávají. Naposledy zde vonělo seno za "sociku", kdy zde melouchařili "vodáci". Pomalu se vzdávám, že něco najdu, když v tom zahlédnu jakoby střepinu z granátu o velikosti 3 x 3 cm. Chci ji zvednout, ale nejde to. Poodkryji drn a je to litinový poklop. Jde otevřít a BINGO. Je tu neporušený bunkr vodárny pro Zábelec.

Ona to totiž nebyla stavba nad terénem, ale v zemi. Dolu vede žebřík a dole zjišťuji, že zde bylo vodní kolo na vrchní vodu s jednou plunžrovou pumpou. Ta je již odcizena, jen šrouby zůstaly. Jsou zde kovové zbytky z kola a šoupěte. Přítok i odtok jsou zachovalé. Mám radost, že mám zdokumentovaný celý vodovod. Podobný je v Těšnově (funkční), ale o tom jindy.

Další pozoruhodnost byla větrná elektrárna u hořeních Burešů č.p. 56. Měli tři baterie, jednou svítili, druhá byla rezerva a třetí dobíjeli. Elektřinu měli zavedenou všude, t.j. v domě, stodole i v chlévě. Když byla do osady zavedena elektřina, měli rozvody hotové, tak se jen připojili.

Elektrárnu jim zhotovili bratři Bradáčovi z Českého Dubu. Jeden byl elektrikář, druhý strojní zámečník. Pan Bureš ji viděl u nich doma. Mám přislíbenou fotku.

A nyní k posledním obyvatelům.

V č.p. 56 bydleli Burešovi, tzv. hoření. Velice pokrokoví lidé, v éře petrolejek měli elektřinu, vystěhováni 1947.

V č.p. 57 bydleli Böthovi, vystěhováni 1945, foto nemám.

V č.p. 58  bydleli Burešovi, tzv. dolení, vystěhováni 1947.

V č.p. 59 bydleli Breuerovi, Josef byl údržbář vodní pumpy, na obrázku je pouze střecha na horizontu, vystěhováni 1945.

V č.p. 64 bydlela babička Klausova. Po její smrti chalupa i stodola spadla.Foto nemám.

Toto je včelín u hořeních Burešů, pod vodojemem.

Burešovi na bramborách.

Křestní list Růženy Schönbergové nar. na Špalenci (Křída 14), vdaná Burešová (dolení).

Opční osvědčení . Václav Bureš se hlásil k československé státní příslušnosti.

Domovský list Václava Bureše.